Kraj Ubytování Pardubický kraj Turistická oblast Ubytování Chrudimsko-Hlinecko

Ubytování Pardubický kraj

Pardubický kraj je součástí turistického regionu Východní Čechy, kde naleznete množství starobylých měst a vesniček, významných architektonických památek i přírodních krás. Většinu území kraje tvoří pahorkatiny a vrchoviny přecházející do nížin kolem Labe. Na hranici s Polskem se tyčí třetí nejvyšší pohoří v Česku, masív Králického Sněžníku. Na něj navazují nižší a plošší Orlické hory. Na jihu začíná Železnými horami a Žďárskými vrchy Českomoravská vysočina. Větší část území kraje odvodňuje Labe, Chrudimka, Svitava a přítok řeky Moravy. Pardubický kraj je známý chovem koní. Více než stoletou tradici má v Pardubicích nejstarší a nejtěžší dostih kontinentu Velká pardubická steeplechase.

Ubytování Chrudimsko-Hlinecko

Hlinsko

Město Hlinsko leží v povodí řeky Chrudimky. Nachází se na úpatí hor Českomoravské vrchoviny, na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí Žďárských vrchů a Železných hor.

Hlinsko je v regionu centrem v oblasti společenského života, školství, průmyslu, obchodu a služeb. Dlouhodobým vývojem se město stalo průmyslovým centrem, kde dominují výroby elektrospotřebičů, tradičního kožešnictví a textilu, mlékárenství, pivovarnictví a strojírenství.

Ve znaku města je polovina koně v červeném poli.

Působily zde významné osobností: K.V. Rais jako profesor na gymnáziu, sochař Karel Lidický, nebo národopisec Karel Adámek.

Historie

V 11. století vznikla na cestě z Čech na Moravu hrnčířská osada. Odtud pochází i název dnešního města, který je odvozen ze slova „hlína“. První historická zmínka o Hlinsku se datuje do první poloviny 14. století. Od této doby patřilo Hlinsko pod panství Rychmburk, které patřilo Tasovi z Rychmburku, později Vartenberkům a dále např. Arnoštovi Flaškovi z Pardubic. V témže století získalo město rychtářský úřad. V polovině 15. století zřizuje král Fedinand I. v Hlinsku celnici, ale v pozdějších letech o ní nejsou už žádné zmínky. Hlinskem procházela stará kupecká cesta, která byla zakreslena v Klaudiánově mapě z roku 1518. V roce 1718 kupuje rychmburské panství rod Kinských. V letech 177O až 1771 zuřil v Hlinsku a okolí hlad a mor. V roce 1834 se Hlinsko stalo městem nezávislým na vrchnosti. Roku 1850 byl v Hlinsku zřízen okres. S rozvojem průmyslu a řemesel souvisí stavba železnice. V roce 1871 byla stavba dokončena a zahájil se provoz na trase mezi Pardubicemi a Havlíčkovým Brodem. Během první světové války zde byl zřízen vojenský lazaret. Občanům, kteří padli za této války byl postaven pomník v roce 1925. Druhá světová válka proběhla podobně a po jejím konci se začalo město hospodářsky rozvíjet. V Hlinsku a jeho okolí je mnoho zachovalých lidových staveb již od poloviny 18. století, v části Hlinska je to Betlém, v okolí je to skanzen lidové architektury na Veselém Kopci, Dřevíkově, Svobodných Hamrech a Možděnici. Asi 10 kilometrů od Hlinska leží osada Ležáky, která byla vypálena nacisty během druhé světové války.

Kultura a společenský život

Betlém

Soubor staveb leží na pravém břehu řeky Chrudimky. Dříve to byla městská čtvrť tvořená roubenými chalupami, ve kterých bydleli zejména hrnčíři a tkalci. Stavebním materiálem bylo hlavně dřevo, zdila se pouze část kolem topení. Domky byly přízemní, se sedlovou střechou. Původní střešní krytina byl šindel-ze smrkového dřeva, později se střecha pokrývala lepenkou. Uvnitř byla většinou jedna velká místnost-světnice, síň s černou kuchyní a komora. Někdy byl i součástí stavení chlívek nebo stodůlka. Domky byly ozdobeny nápisy na záklopových prknech, barvy okenních rámů a dveří byly většinou velmi nápadné, zářivé. V polovině 19. století bylo odkryto roubení a spáry mezi nimi se vymazávaly a bílily. Ke konci století se stěny natíraly vápenným nátěrem rozličných barev – bílou, modrou nebo růžovou. Také začaly přibývat zděné domky.

Roku 1995 byl Betlém vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury.

Mnoho domků bylo zrenovováno. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout, jak lidé žili, jaké měli zvyky. Konají se zde i pravidelné výstavy – sezónní i celoroční.

Další památky

Tvrz, která je považována za nejstarší budovu v Hlinsku.

Ježdíkův dům, na kterém jsou malby podle návrhů Mikoláše Alše.

Další významnou stavbou je radnice a kostel Narození Panny Marie.

Společenský život

Pro kulturní vyžití je tu také panoramatické kino, které promítá filmy pět dní v týdnu.

Pro milovníky knih je tu hlinecká knihovna, která má dvě oddělení: dětské a oddělení pro dospělé. Zda požadovaná kniha již není zapůjčená někým jiným si zákazníci mohou ověřit přes internet pomocí on-line katalogu.

Městský kulturní klub Hlinečan nabízí obyvatelům města a regionu širokou škálu divadelních představení, koncertů, přednášek a společenských akcí. Pořádají se v Komorním divadle, nebo v místní Sokolovně.

Každoročně se v Hlinsku pořádají Adámkovy folklorní slavnosti, kterých se účastní soubory nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Hlinsko reprezentují soubory Vysočan a Vysočánek.

Město vydává Hlinecké noviny, které vycházejí každý měsíc. Výtisky si lze prohlédnout na internetových stránkách města.

Sport

Okolní krajina je velmi členitá, nabízí mnoho cílů pro pěší turistiku. Množství cyklistických tras je rájem pro cyklisty, kteří mohou jezdit nejen po cyklostezkách, ale nabízí se tu množství lesních cest křižujících nádhernou krajinu.

V zimních měsících je hlinecké okolí ideální pro lyžařské a běžecký disciplíny, bruslení a rekreační sáňkování. K dispozici je tu také několik klubů, které se specializují na daný sport a jako jejich členové se tak můžete dostat třeba na mistrovství ČR nebo i světa.

V zimě se využívá zimní stadion, který slouží hlineckému klubu hokejistů i veřejnosti. Oblíbené je večerní bruslení. Další příležitostí ke sportu je sjezdovka, která se v letošním roce prodlužuje z 250 na 400 metrů.

Pro milovníky vody je tu krytý plavecký bazén se saunou. V budově bazénu je i fitness centrum, solárium a pánské kadeřnictví. Návštěvníci mohou využít hodiny aqua aerobiku.

Je zde množství sportovních klubů a kroužků, kteří se zabývají hokejem, fotbalem, volejbalem, nár. házenou, nohejbalem, stolním tenisem, tenistenisem, karatem, hrou v šachy, aerobikem nebo tancem.

Město se nachází ve východních Čechách v jejich centrální poloze, 110 km východně od Prahy, hlavního města ČR, 11 km jižně od Pardubic, 100 tis. města a 120 km severozápadně od největšího moravského města Brna. Ve městě žije 23 484 obyvatel (k 1. 1. 2006).

Geomorfologicky leží město v Chrudimské pánvi (240 m n. m.), která je součástí České křídové tabule. Jihozápadně (10 km) se zvedá pohoří Železné hory, patřící do kategorie hornatin, s nejvyšší horou 668 m n. m. (Vestec). Městem protéká řeka Chrudimka, která pramení v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (20 km J - JV). Celková délka řeky je 108 km a v ústí je průměrný průtok 6,01 m3/s. U obce Seč je na ní postavena údolní přehradní nádrž, která je velmi intenzivně využívána občany města pro rekreaci a vodní sporty (18 km). Průměrná teplota ve městě je 7°C. Nejteplejší měsíc červenec má teplotu 17,5°C.

Chrudim

První doklady o osídlení území města jsou doloženy archeologickými materiály z přelomu 5. - 4. tisíciletí př. n. l. V letech 995 až 1055 vzniká první přemyslovské hradiště. V roce 1055 zde během svého vojenského tažení zemřel Břetislav I., Kosmův zápis o této události je první spolehlivou zmínkou o Chrudimi. Z dosavadního hradiště roku 1263 kolonizačním úsilím Přemysla Otakara II. vzniklo pravé středověké město. Roku 1421 se město po porážce táborskými a pražskými vojsky připojilo k husitům. Mimořádný rozkvět zaznamenalo kolem roku 1527. V roce 1620 byla Chrudim tvrdě postižena za své sympatie k českému králi Fridrichu Falckému. Hospodářský úpadek byl i odrazem jezuitského tmářství, ze kterého se město vymanilo až na rozhraní 18. a 19. století. Vzniká Wiesnerova strojírenská továrna (r. 1855) a v roce 1876 Popperova továrna na obuv. Po II. světové válce se ve městě utvářejí dva velké průmyslové závody Transporta a Evona v původních podnicích (Wiesnerově strojírně a Popperově továrně).

Architektonické památky

[editovat] Středověké opevnění

První zmínka o opevnění pochází z roku 1349, je ale pravděpodobné, že bylo vystavěno dříve, patrně již po vzniku města. Do současnosti se dochovala hradební zeď, několik věžic, rekonstruovaná bašta Prachárna na severovýchodu a v současnosti opravovaný dům „Na Puši“ v blízkosti Širokých schodů, jehož součástí je i stará vodárenská věž, která čerpala vodu z Vodárny do městských kašen a do konventu. Rekonstrukce hradeb probíhá od 70. let 20. století. V hradbách jsou také dvě fortny, tzv. Myší díra (Tmavá fortna) a Pardubická fortna (ve věži Ceregettiho domu). Původní brány – Horní v Břetislavově ulici a Dolní v Široké ulici – se nedochovaly, byly zbořeny během 19. století.

Na Resslově náměstí stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Doba postavení není známa, jeho východní část však pravděpodobně stála již kolem roku 1340. Novogotickou podobu získal úpravou stavitele Františka Schmoranze v letech 1857-1879.

Na Kateřinském předměstí stojí kostel ze 14. století zasvěcený sv. Kateřině Alexandrijské. Od roku 1421 byl kostelem farním, od 16. století je kostelem filiálním. Při požáru v roce 1850 shořela střecha a 42 metrů vysoká věž. Po rekonstrukci byl vysvěcen v roce 1888.

V Zieglerových sadech stojí pozdně gotický kostel sv. Michaela. Jeho stavba byla zahájena roku 1519, vysvěcen byl o dva roky později. Dnes ho používá Řeckokatolická církev. Původní hřbitov kolem kostela byl zrušený v roce 1881.

Klášterní kostel sv. Josefa, který byl postaven v letech 1662-1665, není v současné době používán.

Na hřbitově U Kříže stojí kostel Povýšení svatého Kříže. Pravděpodobně je nejstarší ze všech chrudimských kostelů. Byl postaven v osadě, která se zde rozkládala v 11. století.

Do současnosti se nedochoval kostel sv. Jana Křtitele založený pravděpodobně ve 14. století. Původně špitální kostel, kolem kterého se rozkládal i hřbitov, byl zrušen v druhé polovině 18. století. Budova pak sloužila jako divadlo, v roce 1929 byla zbořena. Dnes na místě kostela stojí Komerční banka.

Na Pardubické ulici stojí evangelický kostel z roku 1890, církvi husitské slouží Husův sbor z roku 1935 a Církev bratrská má svoji modlitebnu ve Filištínské ulici.

Zdroj článku Česká Wikipedie, otevřená encyklopedie