Plzeňský kraj byl odjakživa branou, kterou k nám vstupoval nejen obchod, ale i západoevropská kultura i vzdělanost. Plzeňsko se vyznačuje několika chráněnými krajinnými oblastmi, nacházejí se zde přírodní parky a 162 maloplošných chráněných území a množství jezer – ledovcové Černé jezero, Čertovo jezero, Prášilské jezero, Laka a hrazené Odlezelské jezero. Podstatnou část Plzeňského kraje vyplňuje Plzeňská pahorkatina, Plzeňská kotlina a ze Středočeského kraje sem zasahují Brdy. Nejvýše sahají pohraniční hory Český les a část Šumavy. Většinu území Plzeňského kraje odvodňuje především Berounka a Otava. Plzeňsko je známé svými malebnými rybníky, hlubokými lesy, kvetoucími loukami i průzračnými řekami. Přírodní podmínky, vodní plochy a architektonické památky nabízejí široké zázemí pro cestovní ruch i aktivity volného času.
Chodsko je historická etnografická oblast v okolí západočeského města Domažlice.
Historie
Chodové byli svobodní sedláci, kteří měli za úkol vykonávat ozbrojenou strážní službu české západní hranice. Zajišťovali neměnný průběh hranice a bezpečný provoz na obchodní stezce vedoucí do bavorského městečka Furth im Wald. Za tuto službu získali ve 14. až 17. století panovnické výsady, které jim dávali výjimeční postavení ve feudálním systému.
Ve sředověku Chodové obývali oblast od Domažlic na jihu po Bor, Tachov a Planou na severu.
V letech 1325 - 1612 obdrželi Chodové celkem 24 privilegií. Nejdůležitějšími byly osobní svoboda a poddanství pouze králi. Měli i vlastní samosprávu. Odhaduje se, že strážní službu zajišťovalo pouze celkem asi 320 sedláků s rodinami.
Po poražení chodského povstání v roce 1695 byl v Plzni popraven vůdce odbojných sedláků Jan Sladký Kozina.
Označení Chod má svůj základ ve slově chodit.
Současnost
Chodsko má doposud velmi bohaté lidové tradice. Zachoval se zde pestrý lidový kroj a bohatý folklór, který je ovlivněn folklórem bavorským. Zachovalo se i chodské nářečí a zvyky. Charakteristickým hudebním nástrojem jsou dudy. Lidový folklór připomínají různé slavnosti např. Chodské slavnosti v Domažlicích.
Zachovala se i původní lidová architektura, např. ve vesnicích Mrákov, Postřekov, Trhanov a Klenčí pod Čerchovem.
Dodnes jsou živá různá lidová řemesla - krajkářství, paličkování nebo výroba tradiční lidové keramiky s typickým chodským vzorem, nebo výroba typické chodské speciality - chodských koláčů, toč nebo bác.
Zdroj článku Česká Wikipedie, otevřená encyklopedie